Jak jsem si nekoupil běžecký pás.

Znáte to každý kdo trochu sportuje. Jaro se zeptá co jsi dělal v zimě. To loňské se ozvalo brzy, když jsem začátkem března zjistil, že už za měsíc mám běžet pražský půlmaraton a já neměl naběháno.

V zimě jsem chodil třikrát týdně plavat do Vltavy a tak nějak se mi potom už nechtělo jít běhat do zimy. Navíc jsem se vždy nadýchal studeného vzduchu a i přes svoje otužování jsem potom pár dní cítil škrábání v krku. To už jsem raději zasedl do garáže na cyklistický nebo veslovací trenažér. Jako náruživý cyklista se bez trenažeru neobejdu. Přece jenom v zimě venku na kole to není ono. Tma a náledí jsou nebezpečná kombinace.

Nakonec jsem ten půlmaraton s pomocí dýchání podle metody Wima Hofa nějak dal. Ale zařekl jsem se, že na další zimu si už ten běžecký pás koupit musím. Vždyť na jaře chci dát maraton, a to bez tréninku pres zimu nepůjde.

A tak uběhlo jaro i léto a blížil se podzim. „Musím si konečně jít koupit ten běžecký pás!“, připomínal jsem si každý týden.

Mezitím jsem se úspěšně stal oficiálním instruktorem metody Wima Hofa a speciální dýchací metody Oxygen Advantage.

Začalo se ochlazovat. A ja běhat nepřestával. Dokonce jsem se nazačal ani více oblékat a stále běhal jako v létě. V trenkách a lehkém funkčním tričku. Postupně jsem potkával lidi ve svetrech, později v bundách, čepicích a rukavicích.

A tak mi to došlo! Žádný běžecký pás nepotřebuju. A kromě čepice a rukavic vlastne nepotřebuji ani zimní oblečení.  Využíváním obou metod mi pomáhá běhat venku bez ohledu na počasí. Otužování a dýchání podle Wima Hofa mi pomáhá překonávat pocit zimy a dýchání jen a jen nosem mi ohřívá vzduch před tím, než vstoupí do krku a dále do plic.